Fénix v českom jazyku
16. 7. 2009
Fénix (v českom jazyku)
Tento bájný tvor je kouzelný pták který na základě bájí a mýtů je veliký asi jako labuť a má zlatorudé peří. Uvádí se že je věčně žijící tvor. Žije celá staletí někteří udávají až pět set let. Z dovolením bych zde nyní citovala latinského básníka Ovidia: Řečená zvířata přece jen
od jiných původ svůj mají.
pták je však jeden,jenž
rodí se znova a plodí sám sebe.
Asyřané ho fénixem zvou.
ne plody a travou,
ale kadidla zrnky se živí a amómu šťávou.
Ten, když století pět
svým životem vyplní dlouhým,
ve větvích temného dubu
neb na vršku houpavé palmy
hnízdo smrti si upraví
drápy a zobákem čistým.
Kousky libého nardu a byliny vonné
Tam stele, skořici rozdrobenou
V ně s myrhou žlutavou vmísí,
Nahoru ulehne sám
A na vůních končí svůj život.
Potom prý z otcova těla
Se mladý fénix zas rodí,
Který má žíti též
Po tolik let, co otec žil jeho. Ovidius zde především popisuje fénixův zánik a jeho znovuzrození. Fénix ve svém hnízdě vždy vzplane ohněm a opět se narodí ze svého popela. Tím dal podnět k tomu, aby se stal symbolem nesmrtelnosti. Tento posvátný tvor byl ve starém egyptě, který je jeho pravlastí, znám pod jménem ,,benu". Byl významným symbolem města Heliopolis (Sluneční město). V egyptské ,Knize mrtvých", náboženském textu sepsaném někdy kolem roku 2000 př.n. l., fénix tvrdí: ,,Jsem strážcem knižního svazku pojednávajícího o věcech které jsou a které budou." V egyptských hieroglyfech znázorňuje zobrazení fénixe plynutí času a dodnes zůstává již zmiňovaným symbolem nesmrtelnosti. Spisovatelé a básníci fénixe často užívají jako ztělesnění nehynoucí lásky a věrnosti. V básni Kanonizace ze 17. století píše básník John Donne své manželce: Sám fénix víc má do sebe
V nás: ač dva, také jedním jsme.
Pohlaví, jež nás pojí, zanikne,
Po smrti (zázrak!) můžem vstát-
Uměním milovat Symbol fénixe zde hraje roli věrného, všude Vás podporujícího a vždy doprovázejícího druha. Dále se také někde můžeme dočíst o fénixových schopnostech- prý dokáže unést těžká řemena mnohonásobně těžší než je on sám a prý jsou i jeho slzy léčivé.
od jiných původ svůj mají.
pták je však jeden,jenž
rodí se znova a plodí sám sebe.
Asyřané ho fénixem zvou.
ne plody a travou,
ale kadidla zrnky se živí a amómu šťávou.
Ten, když století pět
svým životem vyplní dlouhým,
ve větvích temného dubu
neb na vršku houpavé palmy
hnízdo smrti si upraví
drápy a zobákem čistým.
Kousky libého nardu a byliny vonné
Tam stele, skořici rozdrobenou
V ně s myrhou žlutavou vmísí,
Nahoru ulehne sám
A na vůních končí svůj život.
Potom prý z otcova těla
Se mladý fénix zas rodí,
Který má žíti též
Po tolik let, co otec žil jeho. Ovidius zde především popisuje fénixův zánik a jeho znovuzrození. Fénix ve svém hnízdě vždy vzplane ohněm a opět se narodí ze svého popela. Tím dal podnět k tomu, aby se stal symbolem nesmrtelnosti. Tento posvátný tvor byl ve starém egyptě, který je jeho pravlastí, znám pod jménem ,,benu". Byl významným symbolem města Heliopolis (Sluneční město). V egyptské ,Knize mrtvých", náboženském textu sepsaném někdy kolem roku 2000 př.n. l., fénix tvrdí: ,,Jsem strážcem knižního svazku pojednávajícího o věcech které jsou a které budou." V egyptských hieroglyfech znázorňuje zobrazení fénixe plynutí času a dodnes zůstává již zmiňovaným symbolem nesmrtelnosti. Spisovatelé a básníci fénixe často užívají jako ztělesnění nehynoucí lásky a věrnosti. V básni Kanonizace ze 17. století píše básník John Donne své manželce: Sám fénix víc má do sebe
V nás: ač dva, také jedním jsme.
Pohlaví, jež nás pojí, zanikne,
Po smrti (zázrak!) můžem vstát-
Uměním milovat Symbol fénixe zde hraje roli věrného, všude Vás podporujícího a vždy doprovázejícího druha. Dále se také někde můžeme dočíst o fénixových schopnostech- prý dokáže unést těžká řemena mnohonásobně těžší než je on sám a prý jsou i jeho slzy léčivé.
